Do Mariazell s nízkým průletem nad Vídní
Do Mariazell s nízkým průletem nad Vídní
Výška letu: mezi 500 a 2.000 metry
Cestovní rychlost: až 220 km/h
Letový čas: 2 hodiny 40 minut
Délka: 430 km
Trasa: Brno – Mariazell – Brno
Mapa
Průběh letu
09:00 Odlet Brno
10:30 Přílet Mariazell
12:45 Odlet Mariazell
13:55 Přílet Brno
Mariazell je malá horská vesnička ležící 90 kilometrů na jihozápad od Vídně. V jejím středu stojí bazilika s dřevěnou soškou Panny Marie, která z ní udělala nejvýznamnější poutní místo Rakouska, Ročně je navštěvována ohromným počtem jednoho milionu poutníků, ale také sportovními nadšenci. Vede k němu několik horských silnic plných zatáček, kde v sezóně potkáte jak cyklisty, tak motorkáře i řidiče sportovních vozidel.
Pilotům a příznivcům létání je určené malé aeroklubové letiště s asfaltovou i travnatou dráhou a nestandardním přiblížením na přistání. Let z Brna trvá kolem hodiny a pro mnohé piloty je Mariazell oblíbené místo na příjemný odpolední výlet na čerstvý horský vzduch.
Podobně jako motorističtí nadšenci dají přednost klikaté silnici před dálnicí, piloti toužící po dobrodružství vybírají trasu přes náročné letové prostory. Ty mohou vyžadovat přesnější plánování, precizní dodržení výšky letu, profesionální komunikaci, nebo vše dohromady. Do Mariazell jsme se tedy nevydali přímou cestou, ale rozhodli jsme se pro trasu určenou zkušeným fajnšmekrům.
“Poletíme centrem Vídně jen 750 metrů nad Dunajem.” Vzpomněl jsem si na přelet rakouské metropole ve výšce tří kilometrů po cestě z Chorvatska, kde teprve končil prostor omezující provoz malých letadel, a zapochyboval o duševním zdraví kamaráda. Zkontroloval jsem ovšem letovou příručku Rakouska a záhy ucítil mírnou nervozitu z nadšení.
Skutečně existuje koridor určený pro průlet celou Vídní a lze domluvit jeho využití i bez nutnosti přistát na Schwechatu. Je nutné bezchybné dodržení výšky, na minuty přesná koordinace času přeletu letiště v době nízkého provozu a komunikace na úrovni odpovídající provozu na rušném mezinárodním letišti.
Oproti běžným domácím letům okolo komína jsme plánováním strávili značně delší čas. Vše muselo proběhnout hladce a díky poctivé přípravě jsme i my byli klidnější. Počkali jsme na vhodný den s příznivým počasím a na letiště dorazili oba s předstihem, ani jeden jsme nemohli dospat.
Prohlídce letadla a kontrole všeho potřebného jsme věnovali extra péči. Kvůli zvyku vytvářet si dostatečné časové rezervy jsme seděli v kokpitu už dvacet minut předtím, než byl naplánovaný odlet. Dodržení letového plánu je nezbytné, pomalu jsme tedy zahřívali motor na optimální provozní teplotu a vyčkávali.
Krátce po vzletu dosáhneme výšky 750 metrů zvolené pro úsek až do Vídně. Důvěrné známá trasa přes Pálavu a Mikulov trvá čtvrt hodiny, po přeletu hranic před sebou máme další čtvrthodinu, než uvidíme traťový bod určující začátek průletu městem.
Na horizontu vidíme bílé čepice Alp, pod nimi jejich mechově zelené předhůří a přímo před námi úrodné povodí Dunaje. Vyhlížíme malý lesnatý kopec s hradem Kreuzenstein, jehož historie sahá do 12. století. Dnes ovšem vypadá jak z pohádky. Na jeho přestavbu v 19. století byly totiž použité sekce z mnoha středověkých staveb z celé Evropy a dnes je Kreuzenstein vyhledávanou lokalitou i pro filmaře.
Spojíme se s vídeňským řídícím, oznámíme let podle plánu a dostáváme povolení pro tranzit. Opadne z nás mírná nervozita a přijde dávka adrenalinu. Hrad necháváme za námi, upravíme směr letu přímo nad Dunaj a vychutnáváme panorama.
Ze západu se okolo řeky táhnou široké mokřady, metropole od rodinných domů v předměstí až po mrakodrapy na obzoru ukazuje moc člověka utvářet krajinu. Po pravé straně Dunaje vyhlížíme barokní klášter Klosterneuburg, další stavbu z 12. století, jejíž dvě věže jsou zřetelné už z několika kilometrů.
V těsném sousedství se řeka dělí do dvou ramen. Nová Dunaj přehrazená jezem určuje náš další traťový bod. Po rozsáhlých povodních došlo v 70. letech minulého století k výstavbě tohoto umělého vodního díla určeného k vyrovnávání hladiny při zvýšeném průtoku. Z vytěžené hlíny vznikl 21 kilometrů dlouhý ostrov Donauinsel, nyní oblíbené místo pro rekreaci místních.
Srovnáme kurz k letu nad středem ostrova. Po pravé straně se u břehu tyčí do 202 metrů Millennium Tower, kousek za ní Augarten s dvěma více jak padesáti metrovými betonovými monstry připomínající druhou světovou válku. Naštěstí nebyly nikdy dokončeny a dnes slouží jako vykřičník z minulosti uprostřed krásného barokního parku.
Po levé straně vidíme další důkaz dominance lidí nad přírodou. Městská část Kaisermühlen je umělý ostrov z 19. století vytvořený při úpravě toku Dunaje z meandru do přímky. Na ostrově stojí rozsáhlý komplex Vienna International Centre s kancelářemi OSN a především impozantní černou DC Tower 1. Tato nejvyšší budova v Rakousku dosahuje 220 metrů a výrazně převyšuje vše v okolí.
Dopolední slunce odráží do všech stran paprsky od skleněných stěn mrakodrapů, na opačném břehu řeky dopadají na kostel Sv. Františka z Assisi. Ve své době významná stavba z cihel, terakoty a mramoru se nyní jakoby krčí před mocnou silou komerce z protější strany.
Nedaleko za kostelem je obří ruské kolo, tradiční symbol Vídně. Stojí na okraji Prátru, velkého městského parku o délce 7 kilometrů, v minulosti populární lužní honitby Habsburků. Z nedávné doby ho proslavil Eliud Kipchoge, který zde jako jediný člověk v historii lidstva zaběhl maraton pod 2 hodiny.
Scenérie historického středu města a moderních výškových budov střídají výhledy na impozantní komplexy petrochemických společností v blízkosti letiště. Na poslední traťový bodu pro tranzit přes jedno z nejrušnějších letišť v okolí přilétáme v plánovaném čase. Služba řízení provozu nám uděluje povolení, měníme kurz na západ a se zájmem pozorujeme dění na ploše letiště.
Přistávací dráhu brzy necháváme za zády, na rádiu poděkujeme za spolupráci a stoupáme do 2.000 metrů. “Tak tohle se fakt povedlo” společně uznáme s úsměvem na tváři. Před sebou vidíme Schneeberg, první horu Alp ve směru z Vídně. Míjíme ji severně na úrovni jejího vrcholku a říkáme si, jak rychle se dokáže změnit krajina z velkoměsta na přírodu plnou malých vesniček v údolí, horských strání a lesů.
Zvlněné kopce na nás po předchozím dopaminem nabitém úseku působí uklidňujícím dojmem. V Japonsku mají slovo shinrin-yoku, v doslovném překladu lesní koupel. Přepracovaný člověk jde do lesa a vyjde z něho prokazatelně psychicky i fyzicky zdravější. Slovy klasika ‘Japonci už to měřej’. Účinky horské koupele z letadla možná zatím nejsou asijskými odborníky vědecky prokázané, její pozitivní dopady ovšem cítíme na vlastní kůži.
Po dvaceti minutách ladíme frekvenci Mariazell Radio, ohlašujeme naši polohu, výšku a záměr přistát. Malá letiště někdy vyžadují PPR (Prior Permission Required), což v praxi znamená vyplnit formulář na webu, čímž dáte vědět místnímu pracovníkovi aeroklubu, že je někdo navštíví. Nečekejte však uvítací výbor, pouze základní potvrzení, že je bezpečné přistát.
Okruh pro přiblížení je limitovaný polohou okolních kopců, musíme dávat pozor na terén. Osvědčuje se náš předchozí trénink v domácím VR leteckém simulátoru, prostor na manévrování je totiž velmi omezený. Pilot zvyklý na štedrou rozlohu letiště jako jsou mezinárodní Tuřany může být bez dostatečné přípravy překvapen, jak přesně je nutné dodržet trasu.
V Mariazell strávíme lehce přes dvě hodiny, během kterých stihneme prohlídku baziliky, brzký lehký oběd a povinný jablečný závin jako dezert. Městečko žije čilým ruchem, na hlavním náměstí se mísí cyklisté, motorkáři, poutníci a rodiny na dovolené. Přesto nemáme dojem jako na přeplněném Karlově mostě, atmosféra je velmi uvolněná a přátelská.
Svižnou chůzí jsme za dvacet minut zpátky na letišti. Poděkujeme místním za servis, zkontrolujeme směr větru a volíme dráhu 33 pro vzlet směrem k domovu. Pod námi ubíhají zákruty silnice důvěrně známé všem motoristům a kopce rychle vystřídají pole s vinicemi. Za půl hodiny jsme u Dunaje a blíží se další z dechberoucích oblastí jako stvořené pro letecké výlety. Jmenuje se údolí Wachau, jak se jím létá si můžete přečíst v článku o cestě do Alp.
Před brněnským hangárem parkujeme za 70 minut od vzletu z Mariazell. Tímto jsme na nějakou dobu dopředu ukojili touhu po náročných leteckých výzvách. S pocitem uspokojení se rozloučíme. Nepotrvá ovšem dlouho, než opět začneme hledat nové destinace pro další dobrodružství.
Letěli jsme oblíbenou Cessnou 172.
Proč letadlem s Volantis Advisory s.r.o.:
- piloti se zkušenostmi z destinací, víme kam stojí za to zajít
- před letem i po letu nespěcháme – fotky, seznámení s letadlem
- letadlo má pečlivě umytá okna pro fotky bez chybičky
- kvalitní sluchátka s maximálním tlumením hluku
- zážitek z odletu z mezinárodního letiště Brno v malém letadle
- kyslík na palubě v případě potřeby
- krásný DÁRKOVÝ POUKAZ pokud je let překvapením
- dostanete detailní mapu s trasou a významnými body pro přehled během letu
