Výška letu: mezi 500 a 3.000 metry
Cestovní rychlost: až 220 km/h
Letový čas: 7 hodin
Délka: 1.230 km
Trasa: Brno – Portorož – Mali Lošinj – Brno

Mapa

Průběh dne

Pátek 
08:00 Předletová příprava na letišti
08:30 Odlet z Brna
12:30 Přílet Portorož
14:30 Odlet Portorož
15:15 Přílet Mali Lošinj

Neděle
10:15 Odlet Mali Lošinj
13:20 Přílet Brno

Letní cesta do Chorvatska. Mnozí vzpomínáme na první výlety k moři v devadesátých letech. Většina aut ještě neměla klimatizaci a dorazit v pořádku k Jadranu byl sám o sobě úspěch. Od té doby se mnohé změnilo, ale přesto se najde málokdo, kdo se těší na noční jízdu poháněnou energetickými nápoji, toulání se rakouskými úseky s omezením na 100 km/h, nebo zdánlivě nekonečné fronty na dálnicích.

Je konec května a slavím s rodiči jejich narozeniny. Bavíme se příběhy z dávných dovolených u moře, a v tu chvíli mne napadne, že slunečné počasí příští víkend vyloženě vybízí k leteckému zážitku. Jako malého kluka mne rodiče odvezli jejich prvním zeleným Favoritem bezpečně do Primoštenu a zase zpátky, teď nadešel čas oplatit jim jejich péči a přidat k tomu notnou dávku dobrodružství, zábavy a komfortu.

Otevřu poznámky s volnočasovými tipy od kamarádů pilotů a okamžitě vidím perfektní destinaci. Oblíbené letní městečko Mali Lošinj v ideální vzdálenosti na přímý let z Brna osvědčenou Cessnou 172. My si pro zpestření uděláme zastávku navíc ve slovinské Portoroži. Autem by nám tato cesta trvala přes 10 hodin jízdy bez zastávky, v letadle to vychází na necelé 4 hodiny.

V pátek před osmou ranní vyzvednu rodiče po bezpečnostní prohlídce před terminálem brněnského letiště a s radostí sleduji jejich nadšení. Na malé letadlo jsou zvyklí, ale vydat se k moři je přece jen něco jiného, než místní kroužení nad Pálavou. Poslední povinnost před vzletem je tradiční poučení o použití sluchátek, bezpečnostních pásů a jak se zachovat v nouzi. 

Na mezinárodní let je obvykle nutné podat letový plán, aby o nás složky řídící letový prostor dopředu věděly, a případně nám mohly poskytnout pomoc. Od věže vyžádám povolení pro odlet podle tohoto plánu, nastavím navigační instrumenty a díky minimálnímu provozu se Brno už za pár minut vzdaluje pod námi. 

Brzy přelétáme jižní hranice Česka, pozorujeme Alpy po pravé straně a Vysoké Tatry za zády. Přecházíme na spojení s Vídní a posloucháme čilou komunikaci mnoha dopravních letadel, které přilétají a odlétají v ranní špičce z rakouské metropole. Nejdřív jsou rodiče přesvědčení, že této kryptické komunikaci nikdo nemůže rozumět, ale po chvíli už nadšeně oznamují, že rozuměli pokynu “climb flight level 200” určenému pro letadlo Ryanairu, tedy povolení ke stoupání do letové hladiny 200.

Napříč krajinou se táhne zelené údolí Dunaje, po levé straně míjíme Vídeň a za nedlouho vidíme po pravé straně vápencové pohoří Hochschwab. Na jeho úpatí leží Mariazell, malebná horská vesnička se slavným poutním klášterem, jeden z dalších častých cílů leteckých výletů z Brna.

Od Vídeňského Nového Města se vine na jihozápad přes sto kilometrů dlouhé údolí, po jehož překonání je to už jen kousek do Štýrského Hradce. V jeho centru pokrývají velkou část domů hliněné tašky, a proto se mu říká město červených střech. Uprostřed se vyjímá kopeček Schloßberg ideální pro vyhlídku, pokud ovšem nesedíte tak jako my v letadle. Díky výjimečně zachovalému stavu se historické jádro od roku 1999 řadí mezi památky UNESCO.

Záhy necháváme Štýrský Hradec za námi a na rádiu dostáváme příkaz k úpravě kurzu o dvacet stupňů doleva pro vyhnutí se nově aktivovanému omezenému prostoru. Změna sice prodlouží let o pár minut navíc, na druhou stranu umožní panoramatický rozhled na Kamnicko-Savinjské Alpy s nejvyšší horou Grintovec dosahující 2.558 metrů. Toto pohoří je méně známým, ale o to lákavějším cílem pro návštěvníky preferující klid před přeplněnými turistickými destinacemi.

V nížině se objevuje Lublaň. V dopoledním slunci se napříč městem blyští řeka Ljubljanica a my se bavíme tím, že snažíme spočítat, kolik mostů přes ní vede. Když nám přestanou stačit prsty obou rukou, raději přestaneme napínat zrak a uvolníme ho pohledem na Triglavský národní park na západě. 

Opouštíme horské výhledy, na obzoru začínáme tušit moře a míříme vstříc Terstskému zálivu. Kontrast mezi krajinou a Terstem je znatelný už z velké dálky a zaručeně potěší každého fanouška historie. Terst je totiž jedním z největších přístavů Jadranu, každý rok jím projdou desítky miliony tun zboží a přes tři čtvrtě milionu námořních kontejnerů.

O to víc nás překvapí nepříliš známý Koper jen pár kilometrů dál. Malé centrum plné starých budov je v obležení skutečně gigantických parkovacích ploch plných automobilů. Později se dočteme, že vyniká roční kapacitou 800.000 přepravených vozidel a 44.000 parkovacími místy. Ohromující číslo na obec s 25 tisíci obyvateli.

Ráno jsme si nebyli jistí, jestli u moře nebude oblačnost, proto jsme zvolili let za pravidel IFR, tedy let podle přístrojů bez nutnosti viditelnosti země. Obloha je naštěstí stále bez velké oblačnosti, při spojení s věží v Portoroži proto vyžádám vizuální přiblížení. Místo dlouhého přístrojového procesu provedu krátký okruh nad letištěm a za chvíli už parkujeme na travnaté stojánce poměrně slušně zaplněné ostatními návštěvníky. Okamžitě je u nás pozemní obsluha s palivem, kterého si dopřejeme plné nádrže. 

Z Portorože jsme za dvacet minut jízdy taxíkem na výběžku osídleném městečkem Pirana. Jeho starobylé hlavní náměstí i spletité středověké uličky s množstvím turistů dávají tušit, že je velmi populární. V přístavu vládne čilý ruch, vzduch voní mořem, a proto je na oběd jasnou volbou ráno ulovená ryba.

Po dvou hodinách jsme s plnými žaludky zpátky v letadle a těšíme se do vzduchu. Hned u letiště se totiž nachází rozsáhlá pole s mořskou solí, vítaná podívaná pro nás vnitrozemce. Dostáváme povolení k odletu z dráhy 33, který vede paralelně vedle Pirany. Tentokrát z výšky si ještě jednou prohlédneme okouzlující městečko a stoupáme do 5.000 stop.

Během přestávky na oběd se vytvořila lehká oblačnost. Malé kapky deště z mraků nad námi se tříští o čelní sklo a smývají drobné mušky posbírané po cestě. Letíme nad západním břehem Istrie a pouze tušíme Benátky na druhé straně moře.

Mezi zelenou krajinou se vynořuje do poloostrova hluboce zařízlý Limský záliv, se šířkou 600 metrů je výrazným orientačním bodem. Přímo nad ním dostáváme od řídícího z Puly opět příkaz ke změně kurzu pro vyhnutí se jeho prostoru s čilým provozem. Zpátky do směru k naší destinaci nás pošle zrovna v ústí Rašského zálivu, který je ještě delší i širší, než ten Limský. Jeho strmé břehy a skály neumožňují výstavbu žádných vesnic a my si proto představujeme, že letíme severským fjordem. Občas se drobná odbočka vyplatí.

Istrii spolu s menší srážkovou oblačností máme za zády a čeká nás čtvrt hodiny letu nad vodou. Pro někoho nudná část, pro jiného hypnotický pohled na zdánlivě nekonečné sytě modré moře. Trasa vede podél kopce Televrina dominujícího celému ostrovu, u jehož severního cípu začínáme klesat. Dráhu letiště Mali Lošinj vidíme už z daleka, naladíme rádio na frekvenci věže a žádáme o přistání. Těsně před dosednutím vyděsíme malé stádo místních koz pasoucích se za plotem letiště – zábavné zpestření oproti Tuřanům, kde obvykle plašíme jen bažanty a zajíce.

Příjemně cestovatelsky unavení sedáme do taxíku a těšíme se na večeři. Začátek června znamená stále minimum turistů a příjemné teploty, přesně jak to máme rádi. O víkendu si užijeme festival lokálních hudebních souborů, odpočinek na prázdných plážích a předsezónní ceny.

V neděli míříme na letiště už dopoledne, po poradě s meteorologem z Brna se tím vyhneme riziku odpoledních bouřek. Dostáváme povolení k odletu včetně vítané zkratky a chvíli po desáté se odpoutáme od země. Přestože je teprve začátek června, teploty se šplhají k 30°C. Cessna je plná paliva a úbytek výkonu kvůli teplejšímu vzduchu je opravdu znát. Naštěstí máme spolehlivý stroj a stoupání do cestovní hladiny 3.000 metrů pouze trvá o trochu déle.

Letíme nad ostrovem Cres, krátce přes moře, kolem hory Vojak oblíbené k výšlapu turisty z Rijeky a dál k hranicím se Slovinskem. Čeká nás stejná trasa přes Lublaň a Štýrský Hradec, počasí je stále ještě klidné, a pasažéři spokojeně klimbají.

Při přeladění na rakouskou frekvenci dostaneme další zkratku díky povolení letět na bod LEDVA, označující Lednicko-valtický areál. Zadám údaj do navigace a zjistím, že trasa vede přesně nad centrem Vídně. Trochu se mi tomu nechce věřit. V Rakousku jsou citliví na hluk z letadel a existuje spousta zákazů pro lety v blízkosti obcí. Kontroluju mapu a vidím, že omezení Vídně končí přesně v naši letové hladině, super!

Jsme tedy dost vysoko, aby čas nedělního oběda Vídeňáků zůstal bez vyrušení a my si vychutnali místo tafelspitzu tento jedinečný výhled. Oproti dopravním letadlům přistávajícím na Schwechatu jsme dost pomalí na to, abychom si do sytosti prohlédli všechny slavné zahrady, paláce, parky, stadiony a jiné památky. 

Do Brna zbývá lehce přes třicet minut, na hranicích zahájíme klesání a připravujeme se na poslední přistání tohoto výletu. Téměř přesně tři hodiny po vzletu z Mali Lošinj měkce dosedneme na dráhu v Tuřanech. Všichni sdílíme radost z povedené akce a jen nám přijde trochu líto, že už necítíme svěží mořský vzduch. Máme však o důvod víc vydat se brzy opět za hranice.

Letěli jsme oblíbenou Cessnou 172.

Chcete zažít podobný letecký výlet? Spojte se s námi.

Proč letadlem s Volantis Advisory s.r.o.:

• piloti se zkušenostmi z destinací, víme kam stojí za to zajít
• před letem i po letu nespěcháme – fotky, seznámení s letadlem
• letadlo má pečlivě umytá okna pro fotky bez chybičky
• kvalitní sluchátka s maximálním tlumením hluku
• zážitek z odletu z mezinárodního letiště Brno v malém letadle
• kyslík na palubě v případě potřeby
• krásný DÁRKOVÝ POUKAZ pokud je let překvapením
• dostanete detailní mapu s trasou a významnými body pro přehled během letu